Black Angel 24.

2. října 2006 v 15:06 | InsaneAngel |  ff-Black Angel
"Co ty tady?"zděsím se, když okolo půl dvanácté v noci otevřu dveře a tam stojí brácha zmoklej jak slepice, protože prší.
"Letěl jsem spíš...vadí ti to snad?"vyštěkne na mě a já nad tím jenom zakroutím hlavou a jdu mu udělat tepletj čaj na zahřátí a sobě taky.
"Tak jak bylo v Anglii?"zeptám se ho, když za mnou dorazí do kuchyně.
"Normálka."
"Hmm..."
Vůbec se nezměnil...copak si tam nemohl najít nějakou holku?
"Možná jsem nám zajistil jeden koncert."řekne, když před něj postavím čaj.
"Kde?"
"V Anglii...
"Cože??" vyjeknu...to pojedeme až do Anglie?
"No...v Anglii na jednom staďáku...mají o nás docela zájem."
"A to by jeli i kluci? Myslím...TokioHotel?"
"Ne!!To je jenom pro nás!"řekne zamračeně.
"Na jak dlouho...?"
"Byli by jsme tam asi ...půl roku."odpoví bez zájmu.
"Proč tak dlouho??"
"Protože tam mám ještě nějakou práci ohledně školy a chtěl bych si to tam dodělat."
Teď už toho mám ale dost!!
"Tak hele bráško! Do žádný Anglie se nepojede!"vykřiknu, ale snažím se uklidnit, abych nevzbudila Suzan.
"Je to už rozhodnutý...Honza to ví. Od příštího týdne už je manažér jenom nás. Tokiáci ať táhnou k čertu."vykřikne pro změnu Martin a výhružně se na nás podívá.
"Já mám tady v Německu kluka a Daniela taky. Nikam nejedu!"řeknu rozzuřeně a chci odejít k sobě do pokoje, ale Martin se prudce postaví a chytí mě surově za loket.
"Pojedeš, i kdyby jsi nechtěla. Zajistí nám to slávu na pět let dopředu..."řekne a výhružně se mi podívá do očí.
"Ani mě nehne."odpovím mu s úšklebkem a vysmeknu se mu.
Pak se vydám k sobě do pokoje a už vytahuju mobil. Dívám se, že mi před chvilkou přišla esemeska od Billa.
MILÁČKU. CHCI S TEBOU MLUVIT. BILL
Musím se usmát...zrovna jsem mu chtěla napsat to samé.
Odepíšu mu, že s ním potřebuju taky mluvit a kdy a kde se sejdeme.
Bill mi během chvilinky napíše, že jsetli by mi nevadilo trošku zmoknout a sejít se teď v jednom parku. Napřed nad tím vykulím oči, ale nakonec...proč ne? Noční procházka v dešti...může to být zajímavý...
Souhlasím tedy, v rychlosti zesleču noční košilku za džínsy, tričko a vytahanou mikinu s kapucí a vydám se do haly. Naneštěstí brácha ještě nešel spát.
"Kam jdeš?"zeptá se mě a příjde za mnou. Zrovna si obouvám boty.
"Ven." řeknu stručně a na hlavu si nasadím kapuci.
"Teď v noci??"zděsí se Martin a podívá se, jak tam leje.
Jenom nad tím protočím vočima.
"Jdeš za ním, co?"zeptá se mě a vražedně se na mě dívá.
"To ti to tak vadí nebo co? Já nemůžu za to, že tě Daniela nechala...ale asi udělala dobře. Seš pěknej ubožák."řeknu mu to, co už mám dlouho na sdrci a zabouchnu mu dveře před nosem.
Vydám se tmavé noci...

***
"Bille?"zašeptám, když si všimnu nějaké osoby, která se ke mě přibližuje.
Uf...je to Bill. Na sobě má taky džínsy a taky mikinu s kapucou..
"Ahojky..."řekne a vášnivě mě políbí. Tolik se mi po něm stýskalo, i když jsme se neviděli jenom den :-)
"Co se děje?"zeptám se ho.
"Radši půjdeme někam do sucha..."navrhne, chytí mě pevně za ruku a vydáme se na autobusovou zastávku, kde je stříška, tudíš tam neprší a posadíme se spolu na lavičku.
"Tak už mluuuv..."řeknu mu, když pořád mlčí.
"Asi budeme muset odjet."zašeptá a kouká se do země.
"Kam?"
"Na pětiměsíční truné...po Evropě...Česko, Slovensko, Polsko a tak."
Pohladím Billa po tváři, takže se mi podívá do očí. Není nalíčenej, ale i tak je hrozně krááásnej. Má tak krásně upřímný oči, až mě z toho mrazí v zádech.
"Martin přijel už dneska večer. Příšerně jsem se s ním pohádala. Prejk musíme odjed na půl roku do Anglie."vypadne ze mě a moje slova se nesou větrem a mizí někde v dáli.
"Co teď? Každej máme jinýho manažéra..."vypadne z Billa a zadívá se na oblohu.
"Víš...přemýšlela jsem a napadlo mě, že...asi odejdu od skupiny."řeknu a Bill se na mě nechápavě podívá. Než však stačí promluvit, pokračuju...
"S bráchou si poslední dobou vůbec nerozumím. Hudba mě baví, to jo, ale musím si dokončit školu. To je pro mě nejdůležitější."
"Soukromí..."
"Soukromí učitel je mi na houby...zkoušeli jsme to. Vážně, tohle mi příjde nejlepší. Ještě jsem to nikomu neřekla..."
"Leny. Vždyť...jste slavní a..."
"Nejde mi o slávu, Bille. Black Angel se prostě rozpadne. Když to neudělám já, udělá to Daniela nebo Martin. My tři k sobě už prostě nepatříme..."
Bill se na mě smutně zadívá. V jeho očích vidím něco, co mě děsí...chce mi něco říct...
"To já ale udělat nemůžu."zašeptá nakonec.
Já jenom vezmu jeho ruku a pevně jí chytím do té své.
"Já to po tobě přece nechci, Bille. Vím, že je pro tebe muzika všechno."řeknu a usměju se na něj.
"Hrozně moc tě miluju, Leny...hrozně."zašeptá Bill a políbí mě. Je to nádherný...
"Pojď..."křiknu se smíchem, chytím ho za ruku a utíkám do deště...mám náladu zpívat, tancovat a nevím proč...
"Pojď za mnou..."řekne Bill a chytí mě do své náruče...
"Kdy máte odjet?"zeptám se ho a tulím se k němu.
"Asi za čtyři dny. Ale ještě to není jisté...možná dýl, možná dřív..."
"Zvládneme to."řeknu pevným hlasem a začneme se spolu líbat. Stojíme promrzlý v dešti, ale není nám zima...hřeje nás láska...
"No...tak já už půjdu, nebo tady ze mě bude led."řeknu se smíchem a kouknu se na hodinky...skoro dvě hodiny v noci.
"Dobře...zítra...teda podle času dneska...se uvidíme...zavolám ti."houkne na mě Bill a políbí mě...
Pak se každý vydáme jiným směrem...
"Až se všechny lesy spálí.
a ptáci odletí...
my dva budeme v dáli...
spolu...v objetí..." zpívám si a ještě naposledy se ohlédnu na Billa...
"Bille!!!"křiknu a dám si ruku před pusu...
Bill se nechápavě podívá, proč na něj křičím, ale je pozdě...plnou rychlostí ho srazí auto...
"NE!!!BILLEEE!!!"křičím a po tvářích mi valí slzy...
Utíkám k němu... Auto se ani nezastavilo a jelo dál...
"Bille...proboha..."zašeptám, když k němu doběhnu. Leží na zemi...tvář má skoro celou od krve a nehýbe se...
"Bille...no tak. Jsem tady s tebou..."šeptám a hladím ho po tváři.
Bill najednou otevře oči a sykne bolestí.
"Pššt...to bude dobrý...POMOZ TE MI NĚKDO...HALOO.."křičím...v jednom domě se rozsvítí světlo a z okna vykoukne nějaká stařenka. Když uvidí mladého hocha, jak leží v krvi na zemi, neváhá a jde hnedka volat sanitku.
"Leny..."řekne Bill a zavře oči...bolestí...
"Bille, nemluv. Záchranka už je na cestě."
"Je mi zima..."zašeptá Bill a začne kašlat...
"To nic není...to bude v pořádku."říkám, ale brečím...tváře mi smáčí slzy, ale je mi to jedno. Sundám si svojí mikinu a hodím jí přes Billa. Pak ho chytím za ruku a cítím, jak mi jí slabě stiskne.
"Odpusť mi, andílku..."zašeptá a zavírá oči.
"Bille...ne...ty neumřeš, slyšíš mě???"křičím na něj.
Po krátké chvilce, která mi ale příjde jako nekonečnost v dálce konečně uslyším houkat sanitku...její světla mě skoro oslepí...

(Nicolca)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama