Black Angel 25.

2. října 2006 v 15:07 | rasty |  ff-Black Angel
"Chci jet s váma..."křičím na zdravotníka, když dávají Billa na lehátku do sanitky.
"Je mi líto slečno...není pro vás místo. "řekne zdravotník a zabouchne dveře sanitky. Pak se rozjede pryč...i s Billem. Ani mi neřekl, co všechno mu je...bože, hlavně se je v pořádku...
V rychlosti vytáhnu mobil a přitom běžím domů.
"Johne??Prosím tě, promiň, že tě budím takhle pozdě, ale potřebovala bych někam odvést."
John je náš řidič limuzíny :-)
"Dobře...děkuju. A co nejrychleji, prosím tě."řeknu a vypnu hovor. Zrovna v tu chvilku doběhnu domů.
Martin leží na gauči a spí, ale když fláknu dveřmama, probudím ho.
"Leny...co se stalo?"zeptá se vyděšeně, když uvidí moje uslzené oči a opuchlý obličej od pláče.
"Martine...prosím tě. Dej pozor na Suzan."řeknu a celá se klepu.
"Co se stalo??"
"Musím...musím do nemocnice..."blekotám.
Martin mě pevně chytí za ruku a pak mě obejme a začne hladit po vlasech.
"Co se stalo?"zašeptá.
"Bill...přejelo ho auto..."vypadne ze mě a slzy mu máčím tričko.
"Leny..."
V tom však zatroubí před barákem limuzína.
"Jedu za Billem..."řeknu, utřu si slzy z tváře a chci odejít, ale...
"Pojedu s tebou."řekne Martin.
"Ne...Suzan by byla doma sama."řeknu mu a Martin nakonec přikývne. V rychlosti doběhnu do limuzíny a řeknu Johnovi, kam má jet. Jenom přikývne a během asi deseti minut jsme v nemocnici.
"Bill...Bill Kaulitz."vydechnu Billovo jméno na sestřičku.
"S čím tady leží?"zeptá se mě unuděně.
"Přibezla ho sanitka. Srazilo ho auto." vysvětlí a celá se klepu.
"Jste rodiný příslušník??"
"Jsem jeho přítelkyně...prosím vás...zavěďte mě za ním." prosím jí skoro na kolenou.
"Je mi líto, slečno, ale tohle by mohla říct každá fanynka."řekne ledovým hlasem.
"Doktore..."vykřiknu na jednoho doktora.
"Přejete si?"
Nechám sestru sestrou a doběhnu k doktorovi.
"Prosím vás...jsem..."
"Oh...ano. Laura ze skupiny Black Angel. Znám vás...líbí se mi vaše písničky."
Jenom se na něj vděčně usměju.
"Víte, chodím s..."
"S Billem Kaulitzem...viděl jsem tu show."
Nedivte se...doktorovi je asi okolo dvaceti pěti let...
"Leží tady...přejelo ho auto a já..."doktor mi zase skočí do řeči :-)
"Pojďte se mnou..."řekne a rychlým krokem se vydá do tmavé chodby, než se konečně zastaví u jedněch velkých dveří.
"Teď je na sále...počkejte si tady, prosím Vás."řekne doktor, ještě se na mě usměje, poplácá mě jemně po rameni a odejde pryč. Já se vyčerpaně posadím do křesla, nohy si přitáhnu k tělu a hlavu si položím na kolena...Pak začnu brečet...
"Bille...prosím tě..."říkám mezi vzlyky a ne a ne se zastavit.
"Lauro!"slyším svoje jméno...
"Bille?"vyskočím, ale ne...je to Tom. Přiběhne vyděšeně ke mně a obejme mě.
Já se na něj jenom vyčerpaně pověsím.
"Tome..."řeknu a začnu zase řvát.
"Laurinko. Jak je na tom brácha?"zeptá se mě Tom a vidím, že ani on se neubránil slzám.
"Je na sále...nikdo mi zatím nic neřekl. Nejsem rodinej příslušník..."zašeptám.
"Co se vlastně stalo? Volal mi Martin, ale neřekl mi nic podrobnějšího..."
Všechno Tomovi povím...
"On to zvládne...je silnej..."šeptá Tom a přitom mě hladí po vlasech.
Asi po hodině, kdy s Tomem sedíme vedle sebe a objímáme se a brečíme se konečně otevřou dveře od sálu a do příjde k nám doktor.
"Doktore??Jsem Billův brácha...jak je na tom?"zeptá se Tom a já se bojím...bojím se toho, co doktor řekne.
"Váš bratr žije. Zatím...má několik vnitřních ran a utpěl silný, ale opravdu silný otřesk mozku. Jeho stav je vážný...nevíme, zda se dožije rána. Je mi to líto..."řekne doktor a odejde.
"Ne...."křiknu a dám si ruku před pusu...
Tom se opře zádama o zeď a zadívá se do stropu...i jemu po tvářích tečou slzy.
Nikdy nezapomenu na to, co mi Bill řekl naposledy - Odpusť mi, andílku...
"To ty odpusť mě, Bille..."

(Nicolca)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama