Black Angel 6.

2. října 2006 v 14:56 | InsaneAngel |  ff-Black Angel
"Budíííííček..."zařve mi někdo do ucha a já po něm hodím polštář...
To je snad zlej sen...tady prostě člověka nenechají v klidu vyspat!!
"Tak Leny...dělej...vztávej..."slyším zase ten hlas.
Ospale otevřu obě dvě moje modrý kukadla a zamrkám...nade mnou se sklání Daniela a směje se jako sluníčko na hnoji.
"Co je? Hoří bo co??"nechápu a protáhnu se.
"Čeká na tebe dole snídaně."vysvětlí...
"Cože??Snídaně??A já jsem si myslela, že mě budíš už na oběd...nech mě ještě spát."zanaříkám a chci znovu spadnout do těch měkkých polštářů, ale Daniela mě nenechá a začne po mě házet všechno možný, co jí příjde pod ruku. Když už se sklání, aby vzala lampičku, posadím se...
"Dobře...jdu do koupelny."řeknu a už kulhám schladit se pod sprchu.
Sprchuju se asi půl hodiny (jako každé ráno :D). Okolo těla si omotám jenom osušku, prodrbu si mokrý vlasy a začnu se v koupelně malovat. Pak se ale zadívám na mojí pravou ruku na zápěstí... mám tam modřinu...
"Co to...?"nechápu a pak mi cvakne...
BILL!!!
Já jsem ho tam nechala zavřenýho...! No tě prsk...
V rychlosti se domaluju, hodím na sebe kraťasy a tričko s nápisem WHERE YOU LOOKING? (nápis je na prsech:D:D) a vylezu z koupelny.
Zjistím, že Daniela už musela nejspíš odejít...
Vlasy si ještě v rychlosti svážu do drdolu, na nohy hodím pantofle a jdu do velké, hotelové jídelny... aby jste to pochopily. Je to taková velká místnost, kde je asi deset stolů po čtyřech židlích a každé skupině nebo rodině přidělí jeden stůl.
Po cestě si ještě koupím noviny, jestli o nás zase něco nepíšou, objednám si sendviče a kávu a posadím se k našemu stolu. Daniela ani Martin tady nejsou...ach jo... hlavně že mají jeden druhýho a já jsem vosk nebo co :-(
"Děkuju..."poděkuju, když mi číšník donese toasty a kafe.
Hnedka se do nich pustím.
"Héééy...ty ještě žiješ?"ozve se za mnou smích a já se otočím.
Přímo za mnou si to jde Tom.
"A proč bych neměla žít?"zeptám se ho překvapeně, ale asi vím, co má na mysli.
Tom si ke mně přisedne a mlsně se podívá po toustech. Nabídnu mu a on hnedka po jednom chlamste.
"Na něco jsem se tě ptala..."připomenu mu.
"A jo... mno brácha dneska ráno pěkně zuřil."vysvětlí Tom a dostane výtlem.
"Proč?"dělám blbou.
"Jako...taky jsem měl už někdy chuť ho někam zamčít, ale zatím jsem nedostal odvahu...vidím, že ty jí máš až až." řekne Tomík a vezme mi další toast.
"Počkej...snad jste ho večír odemkli..."
"No to je ten problém...byl tam až do rána."zasměje se Tom, když si vzpomene na to, jak Bill ráno zuřil...
"Hups..."vypadne ze mě.
"Možná by jsi měla zdrhat..."zašeptá Tom z pohledem zapíchlým za mně.
"P-proč?"
"Protože právě teď semka jde Bill."řekne Tomík a mile se na mě usměje.
"A kruci! Já...já se ho bojím."začnu panikařit, ale neotáčím se...bojím bojím...:-)
"No to by jsi měla..."směje se přiblbě Tom a sní mi i ten poslední toast.
Záchody!! No jasně...
Rychle se postavím, ale asi jsem to neměla dělat...do jídelny zrovna přišel Bill. A jak jsem prudce vstala, tak si mě všimnul...
"Ty..."vykřikne a ukáže nenávistně na mě.
"Zdrhej..."křikne na mě Tom a já se rozběhnu do nějaké chodby...
Lidi se po nás otáčejí a ťukají si na čela...tak ještě aby ne... já utíkám všude možně, za mnou Bill a za Billem se chechtá Tom.
Zahnu za nějakej roh a...
"Do hajzlu..."vykřiknu...
Slepá ulička...
Chci se vrátit, ale pozdě. Bill je hnedka za mnou.
"Hele, Bille...nech...nech...nech toho, ju?Byla to sranda, ne?"říkám mile a sotva po tom běhu popadám dech.
"Sranda??Možná tak pro tebe!"
"A co chceš udělat? Naflákat mi zadek?"zeptám se ho s povytáhlím obočím.
Bill ke mě příjde ještě blíž a já ucouvnu, ale narazím zádama přímo do zdi.
"Neměl sis začínat..."snažím se o konverzaci, protože Bill u mě stojí tak blízko, že slyším jeho zrychlený dech a nic nepovídá...jenom se mi dívá do očí.
"Já?"zeptá se a teď povytáhne obočí on.
"Jo ty!! Strčil jsi do mě a já si narazila ruku..."připomenu mu a ukážu modřinu, co mi udělal.
Bill mě chytí za zraněnou ruku a lehounce mi jí začne hladit.
Já mu jí ale vytrhnu...ať se o nic nepokouší...u mě si to jen tak nevyžehlý...
"Tak co bude?Uhni..."řeknu a strčím do něj, aby mi uhnul z cesty a mohla jsem odejít, ale nic... s ním nehnu!
Bill se ke mě ale skloní a zlehýnka se dotkne svými rty těch mých...
"Doufám, že ti nemusím připomínat, že je to jedna dva pro tebe...jsem na řadě."řekne s úsměvem a odkráčí s rukama v kapsách pryč.
Já si jenom do rukávu otřu rty...on snad se mnou chce závodit, nebo co... já nikdy neprohrávám!! Nikdy... BLBEC!!!

(Nicolca)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama