Patent na lásku 10

2. října 2006 v 14:47 | InsaneAngel |  ff-Patent na lásku
Sára!!!!!!!! A ještě k tomu celá vychlámaná… "Tak mrcha jo?" probodne mě pohledem. Trochu s obavami, ale rázně odpovím: "No…jo mrcha! Ty si o sobě fakt dost myslíš!" a chystala jsem se odejít. Ona mě však předběhla, popadla za límec a praštila se mnou o zeď. Trochu se mi zamotalo v hlavě, ale i přesto jsem se pokusila utéct. Následovala facka. Řekla jsem si v duchu, že to fakt asi nepřežiju, protože se ke mně chovala jako ke kusu hadru. Začala do mě hustit: "Jestli s Tomem nepřestaneš chodit, tak tě zabiju! Myslím to vážně! Toma chci, a taky ho budu mít, a žádná zkurvená česká trapka mi v tom nezabrání, jasný!" Byla nasraná, jak býk při rodeu. "Tak rozumíš????????!" Třískla se mnou o zem a já se skácela k zemi. Sára do mě ještě kopla a pak sprintila do tělocvičny. Vůbec na nic si nevzpomínám, a to, že do mě kopla, vím proto, že mám na noze obrovského moncla. Vzbudila jsem se v nemocnici. Byla tam se mnou úča a Tom a ňáký doktor. "Super! Viki, co se stalo? Řekni nám to!" začal na mně mluvit Tom, jen chvíli po tom, co jsem se probudila. "Já…….já………..já…" nemohla jsem se vymáčknout…Vzpomněla jsem si, na její výhružná slova a bylo mi do breku. "No, copak se ti stalo, zlatíčko?" Přidala se úča. "No já……………….já…………spadla jsem ze schodů," vymyslela jsem si narychlo výmluvu. "Jo? A jak ses dostala až ke třídě?" "No, a to já právě nevim. Asi mě tam někdo odnesl." "No dobrá, ale alespoň do zítřka si vás tady necháme" pravil doktor. "Chjooo" vzdychla jsem. "Dobrá, tak se tady měj, a učivo ti zde přinese Tom, že ano?" zeptala se učka. "Ale…..nechejte ji alespoň v tý nemocnici v klidu," přimluvil se doktor. "Dobrá, tedy…..léč se!" houkla úča a zmizla. Tom tam se mnou byl až někdy do večera a celou dobu jsme si povídali a líbali (tak na střídačku =o)) a mě ani nenapadlo se s Tomem rozejít! Řekla jsem si, že o tenhle drahokam se budu prát! Když jsem usnula, Tom pak odešel. Ráno jsem se probudila úpe v pohodě. I doktor to řikal, tak mě po "obědě" (no, nemocniční hnusné sračce!) pustil domů, ale říkal, že bych se ještě neměla nijak vo2zovat!=o) Slíbila jsem, ale beztak nedodržím! =o)) Šla jsem sama, protože jsem chtěla lidičký moje zlatý překvapit a taky jsem si chtěla užít toho pocitu volna! Šla jsem si tak v klídku, přemýšlela o všem možném a najednou jsem přes cestu ode mně zahlídla....Sáru a Toma! Prosím, že se mi to jen zdá! Zavřela jsem oči, a přála, ať se mi to jen zdá a štípla jsem se do ruky. Když jsem ty oči otevřela, uviděla jsem Sáru a Toma. Sákra, nezdálo se mi to...=o( nedrželi se za ruce, to bylo good znamení. "No, nebudu se dělat ukvapené závěry, pak se na to Toma zeptám." Řekla jsem si a šla, sice rozrušená, dál. Přišla jsem k našemu novému domu. Uvědomila jsem si, že se zítra naši vracejí. Potichu jsem vlezla do domu a nevěřila vlastním očím! Na gauči se SPOLEČNĚ váleli Gustav a ................Stella!! "Kurva, co to jako má být???!" zařvala jsem. Gustav flegmaticky klidně odpověděl: "Nevidíš?" Popadl Stellu za ruku a odvlekl ji někam nahoru do máminého pokoje. No, tak to je teda nářez. Teď ještě načapat Káju s Billem a Georga s mou matkou a já jdu hodit mašli, fakticky! Dnes už druhý překvápko a doufám, že i poslední! Sedla jsem si na gauč a přemýšlela, co asi dělal Tom se Sárinou. Vůbec jsem nevěděla, co se za ty bezmála 2 dny, co jsem tu nebyla, stalo. Asi za 5 minut přišel Bill. "Jé, čáwec Viky! Ani nevíš jak jsme se o tebe všichni báli! Je ti už líp?" "JJ, díkáč za optání...jsem ráda, že už mě pustili domů.....chci se tě na něco zeptat...můžu?" "No jasně!" "Víš no, ... jak je to teď mezi tebou a Stellou?" "Jo, celkem nám toklape, ale už se celkem dlouho neozvala, tak nevím, co s ní je..." Nepatrně posmutněl. "Miluješ ji?" "Jo, ale teď fakt nevím, co si mám o nás myslet." "Víš Bille, nevím jestli ti to mám říkat, když ji tak miluješ, ale....ona tady je!" "Co??Kde?? "ožil Bill. "No fakt nevim jestli...!" "Jo! řekni mi kde je!Musíš mi to říct!" nenechal mně domluvit Bill. "No, chtěls to ty! Jestli ji chceš vidět, tak nakoukni do mámina pokoje." Bill se celkem zarazil, ale bylo v jeho obličeji vidět zmatení. Vyšel s obavami schody k máminýmu pokoji a rozrazil dveře nyní Gustavového pokoje. Naproti rozraženým dveřím stála mlčky Kája, která pozorovala nahého Gustava s nahou Stellou (ti se na ni taky dívali, nemyslete si, že je při "tom" pozorovala =o) taková Kája není!=o)) "Je mi z vás na blití!" procedila Kája mezi zuby a šla na záchod a vypadala, jako by byla "nad věcí". Ale věděla jsem, že to tak není. Bill koukl na Stellu a poznamenal: "Štětko!" Stella se za ním rozeřvala, že Gustav je v posteli nekonečně mnohokrát lepší než on, atd. Bill sešel ze schodů a řekl mi:" Viky, dík, žes mi otevřela oči!" Popadl bundu a zmizel. Vyšla jsem schody za Kájou na WC. Za dveřmi jsem slyšela tiché vzlykání. Já jsem věděla, že zas tak "nad věcí" nebude, pomyslela jsem si, ale zároveň mi Káji bylo líto. Zaklepala jsem na dveře: "Kájo? To jsem já, Viky! Otevřeš mi?" Chvíli bylo ticho, ale pak jsem uslyšela cvaknutí zámku. "Kájinkoo, nic si z toho hajzla nedělej, za to ti nestojí!" "Když já ho miluju! A je mi to líto, že se mi takhle odporně odvděčil." "Jak to myslíš?" "No, jeho matka s fotrem odjeli někam za prací a k jeho ségře se "nastěhoval" její kluk a Gustava vyhodila, že ten barák chce na 2 týdny jen pro sebe a že pak může na 2 týdny pryč ona. No a já ho vzala na ty 2 týdny k sobě!" "Ty, Kájo, co tu dělal Bill?" "Přišel mi pomoct uklízet." "Aha......a byl tu i Tom?" "No, s Billem přišel, ale sedl si do křesla, seděl tam jako tělo bez duše a pak vyběhl pryč. No a od té doby se tu nevrátil." "Prosímtě, to je jak konec ňáké dost blbé pohádky!" "No jo no, sorry...Proč ses ptala??" "No...já jsem dneska viděla Toma se Sárou" "Co? A jak spolu byli daleko?" začala vyzvídat Kája. Zpražila jsem ji pohledem. "Jo aha, sorry..." "Ne, oni se ani za ruce nedrželi, ale když uvidíš svýho milovanýho kluka s holkou, která tě..." zarazila jsem se. Mám jí to říct? "Co tě?" začala neodbytně vyzvídat Kája. "No, víš kvůli čemu jsem byla v nemocnici?" "No, kvůli tomu, že jsi spadla ze schodů, pokud já vím!" "No, né tak docela..." začala jsem jí vyprávět můj školní "příběh".
MEZITÍM, CO JSEM TO KÁJI VYPRÁVĚLA SE KOUKNĚTE, CO SE DĚLO U GUSTAVA A STELLY V GUSTAVOVĚ PROVIZORNÍM POKOJI:
"Stelli, a to s tím, že jsem v posteli lepší než Bill je pravda?" "Jo jo, medvídku. Jsem ráda, že už to nemusíme tajit. Hej, ale jsme dobří ne, že ne to tak dlouho dokázali tajit, že?" "Počki, jak dlouho to spolu vlastně neoficiálně táhneme?" "No, řekla bych, že....tak půl roku....húftý!...Máš mě ještě vůbec rád?" "No to je jasné!" "Tak proč jsi s tou Kájou vlastně začal chodit?" "Protože mi bylo líto, jak jsem tě furt viděl s Billem a mě si začla zanedbávat. Taky aby to bylo míň nápadný, že spolu chodíme. A málem jsem se na tebe vykašlal, protože jsemse do Káji fakt zezačátku zakoukal. Je mi jí malinko líto...má to v životě dost těžký...." "Ale prosimtě...to mě snad kvůli takový cácoře nenecháš jít! Jsem teď dost v kurzu!" "ne lásko, toe jasný!" Svalili se na postel a pokračovali tam, kde před vpádem Káji a Billa přestali.
ZPĚT NA WC:
"... No a pak se mnou naposledy zatřásla a já jsem spadla do bezvědomí!" Ukončila jsem můj příběh. "No tak to je teda hustota! To bych teda do Sáriny neřekla. A proč si to na ní nepráskla? Toto je přece jen trochu závažnější, ne?" Tohle jsem Káji říct už fakt v plánu neměla. Z našeho rozhovoru nás vyrušil domovní zvonek. Vylezly jsme ze záchoda a když jsme šly kolem prozatímního pokoje Gustava, slyšely jsme za nimi zřetelně: "Pojď ty dračice! Ty vole, nic podobného jsem v životě s žádnou nezažil!" řval Gustav a do toho Stella vzrušením. Chtělo se mi z toho blít a Káji brečet - ale držely jsme se. Sešly jsme po schodech dolů a otevřely dveře za nimi byli............

Pokračování příště
Napsala: Agíz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrakodrap Mrakodrap | 17. dubna 2007 v 15:04 | Reagovat

rodice..?:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama