Patent na lásku 6

2. října 2006 v 14:38 | InsaneAngel |  ff-Patent na lásku
TOM!! Dívám se na něj jak na něco svatého, až si potom uvědomím, že to musí vypadat fakt doooost trapně, a ještě k tomu jak malé děcko mačkám v ruce Kájiného plyšáka. "Jé, copak to máš?" ukáže na Kájiného plyšáčka a už mi ho bere z rukou. Přečte si nápis…. "Aha" řekne, vytáhne co nejrychlejc pití z toho automatu a odchází. Newym co mám dělat. Běžet za ním a vysvětlit mu to? Hodit JEN plyšáka pro Toma? Jo, přesně tak! Hodím plyšáka jen pro Toma, a na lísteček připíšu, že to byl plyšák od mé nej kámošky a že já Gustava nemusím. Že jsem se do Toma zamilovala.. No co, měla tu Kája být!! Naštvaně strčím toho "nepravého" plyšáka do kabelky a už žmoulám v ruce toho mého. Najednou tam přijde Gustav. Jen si ho znechuceně změřím od hlavy k patě. On přijde a řekne: " Ty máš prý pro mě plyšáčka!" a tak blbě se na mně usměje, že bych mu nejradši vrazila pěstí. Vlastně ne jen kvůli toho……i kvůli Toma, že viděl toho plyšáka. Vezme mi plyšáka z ruky a čte: " für Tom Kaulitz!" lísteček si přečte taky. "Aha, a kde je ten pro mě? A ta tvá kamarádka je kde?" "doma" řeknu. A on: " Aha, já už si myslel, že je to ta krásná holka, co dneska vedle tebe tak pronikavě zavřeštěla." Řekne smutně. "To je ona, ale ona odešla, protože…………newym proč odešla" řeknu a podívám se na něj. Podám mu "jeho" plyšáka a připíšu telefonní číslo na Káju. "Díky," řekne, vezme si OBA plyšáky a odběhne. Musím se tomu smát. Za chvíli přijde o5 Tom (asi už vám to připadá nudné, že? Pozn.autora) s mým plyšáčkem v ruce. Rozzářím se. "Pěkný!" řekne a usměje se svým úpe neodolatelným úsměvem. "Chceš mi ho darovat teď, nebo až při koncertě?"zeptá se. "Můžeš si ho nechat teď, ať víš, od koho to máš." Tom mi podá ruku: " Tom Kaulitz," a začneme se smát. "Viktorie Kalivodová, těší mě," řeknu zdvořile, ale pravdivě. "Ty asi nebudeš Němka, že?Češka?" "Jo, z čeho soudíš?" zeptám se. "No, Němky nemaj takový příjmení!" a začneme se smát. Najednou se ke mně Tom přiblíží a políbí mně na tvář - na seznámení, jak později vysvětlí. Potom vyběhne Georg: "No Tome, kde jsi? Tě tu hledáme…! Za chvíli začne koncík, a ty ještě nemáš naladěnou kytaru!" "Aha," zastydí se Tom. Pohlédne na mně a ještě řekne: "Běž už k pódiu, za chvíli pouštíme lidi dovnitř." Usměje se a oběhne. Pomalinku vstávám a jde k pódiu. Pak zaslechnu ňáké tóny kytary. Potom ke mně přijde ta Billova holka. "To jsi ty, co o ní Tom tak v šatně básnil??" Zrudnu. " Fakt?Jj, jsem to já, asi" zeptám se jí. "Fakt, popsal tě a odpovídáš jeho popisu (smích)" odpoví a zeptá se mně, jak se jmenuju. " Viktorie, a ty?" řekne: " Hmm, pěkný jméno, já jsem Stella." Dál už jsme se spolu nebavily, protože na pódium už pomalu nastupovali kluci. Na Stellu se usmál Bill a na mě Tom. Byla jsem v sedmým nebi! Začali písničkou Jung und Nicht Mehr Jugendfrei a klub se začínal pomalu plnit. Nejdřív na nás všichni vražedně koukali, že jsme nešli ven, ale pak to bylo v pohodě. Potom Bill všechny pozdravil, omluvil se za vzniklé problémy a pak řekl, že teď dají Rette mich, a že by ji chtěl věnovat své holce. Některým jiným holkám z tváře koukal smutek. Pak k Billovi přistoupil Tom a něco mu pošeptal. Bill kývl hlavou a pošeptal mu něco zpět.Souhlasili oba a pak začali hrát Rette mich. Celou dobu se Bill díval na Stellu. Pak hráli ještě Durch den Monsun, Ich Bin Nicht Ich, Leb´ die Sekunde, Der Letzte Tag, Schrei, Laß Uns Hier Raus, Beichte a potom Bill řekl, že ta poslední písnička bude na přání jeho bratra Toma znovu Rette mich pro jednu holku, která mu dneska zamotala hlavu. Jůůůůůůů, ten Tom je ale romantický! Při této písničce to Tomík celkem pěkně prožíval a koukal na mně. Po skončení koncertu jsem šla domů. Byla už celkem tma, tak jsem si chtěla pospíšit, nejsem moc velký Nebojsa… Najednou slyším kroky. Myslela jsem, že to bude ňáký úchylák, který mě chce ….. to… no víte co. Rozběhnu se. Bojím se jak něco, běžím tak jak nejrychleji umím. Pak někdo zavolá: "Viki!" Zpomaluju, protože ten hlas odněkud znám. Už jsme asi 20 m od našeho domku, takže si tak říkám, že bych do domu už zdrhla, kdyby to byl ňákej úchyl!Otočím se - Tom! Běží za mnou celý uřícený a konstatuje : " Ty jsi mi ale sprinter…! Chtěl jsem, jestli bys mi nedala tvoje telefonní číslo. Mohli bychom se někdy sejít. A i ta tvoje kámoška s Gustím." Vyměnili jsme si čísla. Pak jsem mu řekla: " Hele, bydlím v tom domku támhle (ukazuju na náš nový domek). Nechtěl bys teď k nám přijít na kávu nebo na čaj nebo prostě na něco??" Tom se na mně nevěřícně koukne "Ty bydlíš v tamtom domku???" "Jo, bydlím," odvětím pyšně. " No tak ten dům vedle je Kaulitzů, čili nás" začne se chlámat a já si myslím, že jsem špatně slyšela. "To nemyslíš vážně? Si děláš prdel, ne?" "No ne, z tebe si dělat prdel nebudu." "No tak půjdeš k nám na chvíli, prosím….na seznámení….sice já o tobě vím asi všechno z blogísků, ale ty o mně nevíš nic. Mohli bychom být aspoň kámoši." Tom chvíli přemýšlel a pak řekl:

Pokračování příště.....
napsala: Agíz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrakodrap Mrakodrap | 16. dubna 2007 v 20:26 | Reagovat

pekne..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama